Bedřich Smetana 
| |
|
Krátký
nástin obsahu symf.básní. I.
Vyšehrad. Harfy věštcův
začnou; zpěv věštcův o dějech na Vyšehradě, o slávě, lesku, turnajích, bojích,
až konečně úpadku a zříceninách. Skladba končí v elegickém tónu. II. Vltava.
Skladba líčí běh
Vltavy, začínaje od prvních obou praménků, chladná a teplá
Vltava, spojení obou potůčků do jednoho proudu; pak tok Vltavy v hájích a
po lučinách, krajinami, kde zrovna se slaví veselé hody; při noční záři lůny
rej rusálek; na blízkých skálách vypínají se pyšně hrady, zámky a zříceniny,
Vltava víří v proudech Svatojanských; teče v širokém toku dále ku
Praze, Vyšehrad se objeví, konečně mizí v dálce v majestátném toku
svém v Labi. III. Šárka.
V této
skladbě se nemíní krajina, nýbrž děj, bajka o dívce Šárce.
Skladba počne líčením rozzuřené dívky, jenž pomstu přísahá za nevěrnost
milence svého celému mužskému pokolení. Zdáli je slyšet příchod Ctirada
se svými zbrojnoši, který táhne na pokoření a potrestání dívek. Už z dáli
zaslechnou nářek (až lstivý) přivázané dívky u stromu – při pohledu na ni
obdivuje Ctirad krásu její – zahoří milostnými city pro ni, osvobodí ji, ona
připraveným nápojem obveselí a opojí jak Ctirada tak zbrojnoše až
k spánku. Na dané znamení lesním rohem, které v dálce ukryté dívky
zodpoví, vyhrnou se tyto ku krvavému činu – hrůza všeobecného vraždění,
vzteklost nasycené pomsty Šárky, toť konec skladby. |
IV. „Z českých hájů a luhů.“
Toť všeobecné
kreslení citů při pohledu na českou zem. Ze všech stran tu zazní zpěv
plno vroucnosti, jak veselý tak melancholický z hájů a luhů. Lesní kraje
v sólech hornistů – a vesele ourodné nížiny labské a jiné a jiné,
vše
se tu opěvuje. Každý může ze skladby té si vykreslit, co mu libo – básník má
volnou cestu před sebou, arciť musí skladbu v jednotlivostech sledovat. V. Tábor. Motto: „Kdo jste boží
bojovníci!“ Z této
velebné písně pozůstává celá stavba skladby. V sídle hlavním – v Táboře
zazněl tento zpěv zajisté nejmohutněji a nejčastěji. Skladba líčí též pevnou vůli, vítězné boje, stálost a
vytrvalost, a tvrdošíjnou neústupnost, kterou skladba též končí. Do detailu se
nedá rozdrobit, nýbrž zahrnuje všeobecně slávu a chválu husitských bojů
a nezlomnost povahy husitův. VI.
Blaník. Jest
pokračování předešlé skladby: Tábor. Po přemožení reků husitských,
skryli se tito v Blaníku a čekají v těžkém spánku na okamžik,
kdy vlasti mají přijíti na pomoc. Tedy ty samé motivy jako v Táboře,
sloužejí v Blaníku za podklad stavby: „Kdo jste boží bojovníci“.
Na podkladě této melodie, (tohoto hus. principu) se vyvine vzkřísení
národa českého, budoucí štěstí a sláva! kterým vítězným hymnusem,
v podobě pochodu, skončí skladba a tak celá řada symf. básní „Vlasť“.
Co malé intermezzo zazní v této skladbě též kratinká idyla, kresba polohy
Blaníku, malý pastucha si huláká a hraje a ozvěna mu odpovídá.
(Skladatelův výklad Mé vlasti, autograf) |